Koberce se vyrábějí v mnoha zemích Orientu, u nás jsou zřejmě nejznámější koberce perské, turecké (anatolské), kavkazské, arménské, středoasijské (turkmenské), zatímco k méně známým patří indické, čínské, nepálské či severoafrické. Každou skupinu charakterizují osobité kombinace barev, kompozice a motivy, odlišnosti ve způsobu výroby i druh použitého materiálu.

Kvalitní orientální koberce bývají nejčastěji vyrobeny z ručně spřádané ovčí vlny, vzácněji z vlny kozí nebo velbloudí. Kvůli větší pevnosti a trvanlivosti se stále častěji pro osnovu používá také bavlněné vlákno, vlas bývá vlněný, někdy bavlněný. Luxusnější koberce mohou být celohedvábné, nebo s hedvábným vlasem na bavlněné osnově. Na první pohled se vyznačují vysokým leskem. Výjimečně se využívá kovových vláken – stříbrných nebo zlatých.

Z hlediska techniky výroby můžeme koberce rozdělit na dva základní typy: koberce vázané (s vlasem) a tkané – kelimy (kilimy), koberce oboustranné bez vlasu. Zvláštních druhů tkaných koberců existuje celá řada, například technika žili, cicim, sumak a další.